Všeobecně by se dalo říct, že úly mají být pokud možno umístěny tak, aby včely vyletovaly na pozemek, na kterém jsou umístěny.
V hustě zastavěné části obce, zejména ve městech, se nedoporučuje chovat příliš velký počet včelstev.
Včely samozřejmě nelze zahrnout pod pojem "chovaná zvířata". Včelám jako vysoce užitečnému hmyzu nelze v pohybu zabránit, nemůžeme po nich chtít, aby nelétaly na sousední pozemek, protože majitel si to nepřeje.
Ustanovéní par. 127 občanského zákoníku znamená pro včelaře povinnost zdržet se všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy vnikáním včel. Vnikání včel se posuzuje jako imise.
S chovem včel je také spojeno rojení.
Rojení je přirozená vlastnost včel. Přílet roje na pozemek souseda, i když opakovaný, se nedá podřadit pod obtěžování nad míru přiměřenou poměrum a ani nejde o vážné ohrožení výkonu práv souseda, u něhož se roj usadil. Pokud jde o vlastnictví roje, považuje se roj za přírůstek, a tudíž za vlastnictví vlastníka včelstva, z něhož roj pochází.
Vlastník roje je pak povinen se o roj co nejrychleji postarat, aby jeho věc dlouho neobtěžovala souseda. Je také povinen nahradit případnou škodu, kterou při snímání roje způsobí.
Jakékoli zlé nakládání či poškozovaní roje vlastníkem pozemku, na němž se roj usadil, je zásahem do vlastnického práva.
Jestliže soused odmítne včelaři - majiteli roje vstup na svůj pozemek za účelem odnesení roje, jedná v rozporu s dobrými mravy podle par. 3 občanského zákoniku a vystavuje se nebezpečí, že bude povinen nahradit majiteli roje škodu, která mu na včelách vznikne.
Výňatek z knihy Právo ve včelařství, Mgr. Jarmila Machová (2001), ISBN 80-86199-40-1
